Naši studenti a absolventi
Klára Eöllősová
EK na pražském FELu jsem si vybrala, protože mě bavila fyzika a technika obecně. Navíc mě zaujalo široké zaměření a množství specializací, ze kterých je možné volit až v průběhu studia. Postupně jsem zjistila, že třeba obvody a síťařina mě moc neoslovily, ale zato mě fascinuje fotonika a optická vlákna.
Teď se zabývám svítivými křemennými vlákny, zkoumám jejich vlastnosti a možnosti aplikace. Díky svým vhodným parametrům jsou dobře použitelné třeba jako svítivé prvky hasičských uniforem. Při práci na tomto projektu se něco naučím, mám téma na diplomku a ještě si při škole přivydělám.
Na EK mě baví předměty, kdy měříme v laboratořích. Úplně nejvíc je, když se dostaví takový “aha” moment. Něco se dozvíme na přednášce a pak si to člověk vyzkouší sám a vidí, že to doopravdy funguje. Že si ty věci můžu sama vyzkoušet v praxi, to se mi fakt líbí! A pravidelně se pořádají různé akce pro studenty. Jednou větou: cítím se tu dobře!
Letos to kvůli vzdálené výuce bylo trochu jiné. Ale učitelé byli kreativní a snažili se nám to co nejvíce zprostředkovat. Například natáčeli a komentovali laboratorní úlohy. Člověk si připadal jak v počítačové hře, když viděl na obrazovce něčí ruce, jak něco dělají. U jednoho předmětu jsme si kromě klasických laboratorních cvičení vyzkoušeli i jednoduché domácí experimenty. Třeba z cédéčka jsme dělali spektroskop.
Jonáš Kubát
Už odmala jsem se vrtal v elektronice. Táta dělal s počítači a když nebyl doma, já si hrál s jeho elektrosoučástkami. Bavilo mě to mnohem víc než dětské stavebnice, protože se tak daly postavit mnohem zajímavější věci!
Jít studovat techniku pro mě bylo přirozené rozhodnutí. Průmyslovku jsem zvládal relativně snadno, a zatímco se spolužáci učili, co je odpor, já už jsem stavěl zesilovače a jiné první “zakázky” pro kamarády. Po maturitě jsem si nebyl jistý, co mi může dát vysoká škola, ale řekl jsem si, že to zkusím.
Program Elektronika a komunikace jsem si vybral proto, že je hodně praktický a zabírá spoustu oblastí. Téměř každý odborný předmět má své laboratoře a já si mohl vyzkoušet věci, ke kterým bych se jinak dostal jen těžko. Právě ta praktická zkušenost z různých oblastí elektrotechniky je to nejcennější, co jsem si ze studia odnesl a z čeho dnes při návrhu svých prototypů těžím.
Při škole jsem měl brigádu v několika automotive firmách, a v současnosti už dělám jen na sebe – navrhuji a vyrábím zakázkovou elektroniku. Spolupracuji s několika firmami, testuji zapojení, navrhuji plošné spoje a stavím prototypy. Jsem vynálezce a strašně mě to baví!
Martin Šťastný
Když jsem šel na ČVUT FEL z gymnázia, o technice jsem prakticky nic nevěděl. Na FEL jsem se naučil základy obvodařiny a to, jak fungují tranzistory a další součástky. Při bakalářském studiu mi tematický rozsah přišel zprvu možná až příliš široký, ale nakonec mi všechny předměty něco daly. Teď v magisterském studiu se některé předměty trochu překrývají, ale člověk se vždycky dozví něco nového.
Měli jsme například ekonomiku podnikání, kde jsme se učili, jak založit firmu, nebo předměty zaměřené na management. Což aktivně využívám při pořádání různých akcí, ale i jako nový předseda studentského klubu +/- FEL. Bavil mě tak předmět, kde jsme se učili, jak správně prezentovat. Potkal jsem spoustu lidí, kteří měli skvělý projekt, ale nedokázali ho vysvětlit. Proto se nám škola snaží tyto schopnosti vštípit. Už třeba tím, že prezentujeme semestrální projekty před tabulí. To se pak samozřejmě hodí i u státnic.
V diplomové práci se zabývám optimalizací layoutu. Layout není pouze o rozložení součástek, ale i vrstev, ze kterých se součástky skládají. V mé diplomové práci jde o to převést 2D návrh do 3D a umožnit průřezovou simulaci. Při výzkumu se setkávám i s lidmi z praxe. Pravidelně docházím do firmy STMicroeletronics, kde mám čtyři školitele.
Firem, které se zabývají elektronikou, je u nás hodně, ať už jde o pobočky nadnárodních společnosti nebo firmy ryze české. Všeobecně vzato, člověk, který vystuduje elektrotechniku se zaměřením na elektroniku, nebude mít o práci nouzi. Kontakty nám firmy dávají už během exkurzí.
Nicola Zaru
K technice jsem měl vztah už od dětství. Když jsem dostal nějakou mechanickou hračku, místo toho, abych si s ní hrál, rozbil jsem ji, protože mě spíš zajímalo, co je uvnitř. Vyrůstal jsem v malé vesnici na ostrově Sardinie, takže k moderním technologiím jsem prakticky neměl přístup. Když se mi později naskytla možnost cestovat, byl jsem fascinován věcmi, které jsem nikdy dříve neviděl.
Na ČVUT FEL jsem se dostal díky programu Erasmus. Líbila se mi vyváženost mezi teorií a praxí ve studiu. Univerzita, kde jsem studoval bakalářský program, byla dobrá a dala mi potřebné teoretické znalosti. Ovšem praktická cvičení, laboratoř a dostatečné zázemí jsem našel až tady na FELu. Proto jsem se rozhodl, že se do Česka vrátím. Nejprve na stáž, později jsem nastoupil na magisterské studium, obor Telekomunikace.
Elektrotechnika na ČVUT mi dala možnosti rozvíjet se v mnoha směrech. Já se věnuji hlavně projektům z oblasti internetu věcí. Navrhnul jsem například desku, která slouží jako jakýsi můstek mezi různými síťovými technologiemi. Zároveň dokáže pracovat s velkým množstvím zařízení.
To ale není jediný můj projekt. Spolu s kolegy vyvíjíme také přístroj, který pomáhá při regeneraci zraněných svalů a vazů. Lékař na obrazovce v reálném čase vidí relativní pohyb svalů a vazů a může posoudit, jak je léčba účinná. Přitom je náš přístroj neinvazivní a velmi jednoduchý na obsluhu. Pracuje na principu Dopplerova radaru. Téma využití internetu věcí v medicíně mě naplňuje, protože člověk přímo vidí, jak jeho nápady a projekty pomáhají lidem.
Jana Kolmašová
Celým studiem procházím s tím, že přesně nevím, co chci dělat. Ale tady to není problém. Obor je dostatečně široký na to, aby člověk nepotřeboval mít hned od začátku jasno. Ještě po nějakých třech letech se může obejít bez pevně daného směru, kterým by musel pokračovat dál. Na druhou stranu má ale student přístup k informacím, které by si jinak nenašel, i k osobnostem, k nimž by se jinak nedostal. Skoro každý pedagog tady spolupracuje na projektech v zahraničí, přitom si ale vždycky najdou čas, aby pomohli. Nikdy jsem neměla potíže domluvit si konzultaci. A zpětnou vazbu si tady taky poslechne každý učitel a stojí o ni. Šla jsem sem s tím, že chci zkusit něco nového. To se určitě podařilo. Vyzkoušela jsem si vytvářet HDR fotku a nasimulovat ten proces, na který pak uživateli stačí jedno tlačítko. Pracuju na obrazovém zpracování dat z ultrazvuku při vyšetření na rakovinu prsu. V rámci diplomové práce dělám na projektu katedry, kdy mám záběry z bezpečnostního systému metra a jde mi o rozpoznání osob například od projíždějící soupravy. Tady se vždycky najde něco, co by mohl člověk dělat.
Petr Chvojka
Z mé rodiny nikdo nemá technické vzdělání, takže já jsem šel na ČVUT jen proto, že mi to v osmnácti přišlo jako dobrý nápad, co se týče nějakého kariérního potenciálu. Aniž bych měl vztah k technice a k elektrokomunikaci, aniž bych měl nějaké technické koníčky. Čistě pragmaticky. Mám pocit, že spektrum zaměstnání a zaměstnavatelů je pro absolventa technické univerzity celkem široké. Právě proto, že ty technické obory se většinou dost prolínají. Je tam velká komplexita toho, co člověk musí obsáhnout, a konkrétně na FEL se to daří. I teď se každý den učím něco nového. Po diplomce, která se věnovala přenosu signálu pomocí laserových paprsků, jsem se pustil do výzkumu LiFi. To je alternativa k WiFi například pro prostory, kde je třeba omezit rádiové frekvence – v letadlech nebo v nemocničních sálech. Signál vychází z LED světla, takže na rozdíl od těch laserových FSO spojů jde o světlo viditelné. Velký rozdíl. Tehdy před pěti lety na to tady ani nebylo přístrojové vybavení, začínalo se od nuly. A je fajn, že se teď můžu ohlédnout a vidím, že jsme se někam dostali. Že se něco stalo.
Jan Plachý
Pro mě asi bylo přelomové, když si táta pořídil první počítač a my na tom s klukama tehdy v nějakém tom roce 1996 zkoušeli první hry, první programování. Na průmyslovce v Pardubicích se pak už náš ročník akorát rozhodoval, kdo půjde do Brna a kdo do Prahy. Mně přišlo ČVUT nejlepší. Nejspíš se mi líbil ten poměr teorie a praxe. Že vedle teoretického základu se dostanu i do kontaktu s průmyslem, s konkrétními firmami. Teď tu dělám na několika projektech. Zabývám se pozicováním dronů na základě požadavků od uživatelů. Ve spolupráci se zahraničním partnerem zase řešíme přidělování komunikačních a výpočetních prostředků. Takže strojové učení a edge computing, neboli cloud na hraně. A pracujeme taky na tom, aby nebylo nutné každý rok upgradovat mobilní telefon. Směřuje se k obecnému hardwaru, kdy všechno bude o softwaru a výpočetní prostředky se z telefonu přesunou do cloudu. Aplikace proběhnou tam a telefon už bude jen klient a zobrazovadlo, což ušetří energii. To bych chtěl dělat i dál. Práci, která zlepšuje lidem život a která má nějaký efekt.
Ondřej Nentvich
Já jsem syn ajťáka a odmalička mě bavilo hrát si obecně s elektronikou a s programováním. Taky jsem ale fanoušek sci-fi, zejména Hvězdné brány a Star Treku. A díky ČVUT se mi povedlo tyhle dvě věci skloubit, když jsem se v rámci diplomové práce společně s kolegy podílel na stavbě vesmírné družice.
Bylo potřeba vyvinout a náležitě otestovat nový kompozitní materiál. Já konkrétně musel vytvořit hardware, software a přijít na způsob, jak měřit mechanické vlastnosti kompozitu nedestruktivně. U materiálů používaných při stavbě družice se totiž nehodí testovat jejich výdrž tak, že je třeba zničíte. Měřil jsem tedy na principu mechanického kmitání.
Družice je ve vesmíru už rok a půl. Takže ČVUT, VZLÚ a spolupracující soukromé firmy mimo jiné mají na čem ukázat Evropské kosmické agentuře, že by byly spolehlivými dodavateli – že jimi vytvořené komponenty byly v reálných podmínkách, ve vesmíru. Teď na to už jako doktorand navazuji výzkumem v rámci rentgenové optiky. Ta například řeší, jak pomocí takzvaného račího oka zachycovat výbuchy supernov v neviditelném spektru. A ano, stává se, že si v rámci předmětu vytipujeme schopné studenty a nabídneme jim práci na podobně zajímavém projektu.
Jakub Kudláček
Vždy mě zajímaly moderní technologie. A právě proto jsem si podal přihlášku na fakultu elektrotechnickou, která je součástí celosvětově uznávané univerzity – ČVUT. Studoval jsem program Komunikace, multimédia a elektronika (předchůdce EK). Bylo to náročné, ale dost mi to dalo. Kromě velmi širokého přehledu v oblasti telekomunikací jsem získal řadu praktických dovedností a také jsem si osvojil schopnost abstraktního a komplexního myšlení. To vše je velmi dobře využitelné obecně, nejen pro daný obor. Dnes pracuji v IBM jako technický konzultant v oblasti Data Governance a dodnes těžím ze znalostí i soft-skills, získaných při studiu na FELu. Studium programu EK bych doporučil především proto, ze kombinuje teoretickou a praktickou přípravu s možností vysokého uplatnění ve velmi dynamicky se rozvíjejícím oboru.
