Pro mě asi bylo přelomové, když si táta pořídil první počítač a my na tom s klukama tehdy v nějakém tom roce 1996 zkoušeli první hry, první programování. Na průmyslovce v Pardubicích se pak už náš ročník akorát rozhodoval, kdo půjde do Brna a kdo do Prahy. Mně přišel ČVUT nejlepší. Nejspíš se mi líbil ten poměr teorie a praxe. Že vedle teoretického základu se dostanu i do kontaktu s průmyslem, s konkrétními firmami.

Teď tu dělám na několika projektech. Zabývám se pozicováním dronů na základě požadavků od uživatelů. Ve spolupráci se zahraničním partnerem zase řešíme přidělování komunikačních a výpočetních prostředků. Takže strojové učení a edge computing, neboli cloud na hraně. A pracujeme taky na tom, aby nebylo nutné každý rok upgradovat mobilní telefon. Směřuje se k obecnému hardwaru, kdy všechno bude o softwaru a výpočetní prostředky se z telefonu přesunou do cloudu. Aplikace proběhnou tam a telefon už bude jen klient a zobrazovadlo, což ušetří energii. To bych chtěl dělat i dál. Práci, která zlepšuje lidem život a která má nějaký efekt.